Obsah článku
Letní podvečer u řeky vypadá na fotkách vždycky stejně: zakotvená výletní loď, světla na palubě, prostřené stoly a nábřeží plné lidí. Kdo na takové palubě strávil delší chvíli, zná ale i zvuk, který na fotce není — vrčení malého dieselagregátu kdesi na zádi. Loď nikam nepluje, hlavní motory stojí, a přesto musí něco držet v chodu lednice, klimatizaci a čerpadla.
Právě kvůli tomu existuje břehové napájení. Loď se u mola zapojí do zásuvky, vlastní agregát vypne a na palubě je ticho. Jenže na řadě míst, kde má přístaviště nejhezčí výhled, není do čeho se zapojit.
Co na lodi jede, i když nikam nepluje
Stojící výletní loď se elektricky chová jako menší restaurace. Chladicí vitríny a mrazáky v baru, myčka, kávovar, indukce v kuchyni, klimatizace nebo topení v salonu, osvětlení, kalová a užitková čerpadla, čistička odpadních vod, nabíječky palubních baterií a navigační elektroniky. Nic z toho nejde přes noc vypnout — chlazení musí běžet i ve tři ráno a odpadní systém taky.
Velikost přívodu se pak liší podle plavidla. Malá loď bez kuchyně vystačí s jednofázovými šestnácti ampéry, tedy zhruba třemi a půl kilowatty. Loď s plnou kuchyní a klimatizací potřebuje třífázový přívod 32 A, což odpovídá přibližně 22 kVA, a u větších plavidel se přívod dimenzuje na 63 A i výš. Přístaviště se čtyřmi pěti loděmi tedy neřeší jednu zásuvku, ale malou síť o desítkách až nižších stovkách kVA — a k tomu obvykle ještě zázemí na břehu: kapitanát, restauraci, chlazení nápojů, osvětlení mola.
Proč na břehu často není přípojka
Důvody bývají tři a málokdy se dají obejít. Přístaviště leží v záplavovém území, kde je stavba trvalé elektroinstalace drahá a před velkou vodou se stejně musí odpojit. Provoz je sezónní: pontony a lávky se na podzim vytahují nebo přemísťují a rezervovaná kapacita by se platila dvanáct měsíců za čtyři měsíce provozu. A trafostanice stojí několik set metrů daleko, mezi ní a břehem je park, cyklostezka nebo historické nábřeží, takže výkop je otázkou povolení, ne bagru.
K tomu se přidávají přístaviště, která vzniknou jen na pár dní — kvůli závodům, slavnostem na vodě nebo výluce na běžném molu. Tam trvalá přípojka nedává smysl vůbec.
Sezónní provozy proto sahají po mobilním zdroji: půjčovna velkých elektrocentrál přiveze stroj na traileru nebo skidu, postaví ho na zpevněnou plochu nad hladinou a po sezóně ho zase odveze. Platí se za měsíce, kdy stroj skutečně jede.
Voda, kovový trup a ostrovní provoz
Napájení u vody má vlastní pravidla a nedá se odbýt prodlužovačkou. Agregát v ostrovním provozu je sám sobě sítí — nemá za sebou distribuční soustavu, která by srovnala napětí, takže potřebuje vlastní uzemnění, rozvaděč s proudovými chrániči a lodní zásuvky CEE v provedení do mokrého prostředí. Kabel z břehu na plovoucí molo navíc musí snést kolísání hladiny; oproti pevnému břehu se molo i s lodí během týdne posune klidně o desítky centimetrů.
Druhá věc jsou rozběhové proudy. Kompresor klimatizace nebo chladicí vitríny si při rozběhu vezme násobek jmenovitého proudu, běžně pětinásobek, byť jen na okamžik. Papírový součet štítků proto obvykle vede k příliš velkému stroji, jenže ignorovat souběh je horší chyba: v tropické noci jedou klimatizace na všech kotvících lodích naráz. Místo jednoho čísla proto dává smysl soupis, kdo kdy odebírá a s jakou rezervou.
U stálých mol se řeší i galvanické proudy mezi trupy propojenými přes společné uzemnění, které urychlují korozi. Je to téma na dodavatele a revizního technika, ne na vlastní improvizaci.
Hluk a palivo — to, co pozná cestující
Celý smysl břehového napájení je v tom, že se pět běžících lodních agregátů vymění za jeden stroj na břehu. Supersilent provedení kolem 65 decibelů se dá postavit pár desítek metrů od terasy, ale záleží na tom, kam přesně: výfuk ani horký vzduch z chladiče nemají foukat ke kajutám nebo na zahrádku restaurace a kolem stroje musí zůstat místo, jinak si teplo nasává zpátky.
Palivo se řeší externí nádrží na několik dní provozu a doplňováním přímo na místě v režimu ADR — po molu tedy nechodí nikdo s kanystry. A protože loď u břehu stojí i v noci, patří ke smlouvě dohled a dohodnutá reakční doba na náhradní stroj; velcí dodavatelé zvládnou přistavit náhradu do čtyř hodin prakticky kdekoli v Česku.
Závěr
Cestující si břehového napájení všimne jedině tím, že si ho nevšimne: na palubě nevrčí diesel, nad vodou není cítit výfuk a v baru je studené pivo. Za tím stojí rozhodnutí, která padnou dávno před sezónou — kolik lodí se bude zapojovat, jak silný přívod potřebují, kde bude stroj stát a kudy povede kabel. Pokud takové přístaviště provozujete, projděte to s dodavatelem ještě v předstihu. Přes léto jsou velké stroje vytížené nejvíc a volný kus se hledá hůř než v březnu.
