Obsah článku
Hliníkové kufry vypadají na fotkách z Islandu neodolatelně — jenže na víkend v Alpách nebo týden po Balkáně s sebou vozíte hlavně kilogramy plechu a šířku, kterou proklínáte v koloně i v úzké uličce kempu. Než sáhnete po tom nejdražším řešení, zkuste si odpovědět na jednu otázku: co má vaše zavazadlo na téhle konkrétní cestě vlastně umět?
Kufr je symbol dálky, ne recept na každou cestu
Pevné boční kufry se staly ikonou expedice kolem světa a je to zasloužené — zamknou se, snesou déšť i pád a dají se na parkovišti nechat bez hlídání. Většina evropských výletů ale vypadá jinak: dva dny do Dolomit, týden po jadranském pobřeží, prodloužený víkend v Beskydech. Krátká cesta po asfaltu a zpátky.
Na takovou jízdu má pevný kufr tři nevýhody, které se na fotkách nevidí. Váží — plná hliníková sada i s nosičem znamená několik kilo mrtvé váhy, kterou vezete i s prázdnými kufry. Rozšiřuje stroj natolik, že to ucítíte při každém protahování kolonou, na trajektu i mezi zaparkovanými auty na noclehu. A po pádu, kterému se dřív nebo později nevyhne skoro nikdo, se plech ohne a víko přestane dovírat — zrovna ve chvíli, kdy ho potřebujete nejvíc.
Kdy pevné kufry vyhrávají
Neznamená to, že kufr je špatná volba. Znamená to, že má svoje místo, a stojí za to ho znát. Vozíte notebook a jedete napůl pracovně? Zámek a pevné stěny jsou k nezaplacení. Jedete ve dvou a spolujezdec potřebuje objem i něco pevného za záda? Kufr mu to dá. Míříte na velkoměsta, kde motorku necháte na ulici a jdete na tři hodiny do galerie? Se zamčeným víkem se spí klidněji než s přezkou na popruhu — a v jižní Evropě, kde motorku na hodinu odstavíte na náměstí, to není přehnaná opatrnost.
Smysl dává i tam, kde jste na dlouhé týdny mimo civilizaci a nejbližší servis je stovky kilometrů daleko — pevná schránka toho zkrátka snese víc než látka. Jen si upřímně přiznejte, kolik z vašich cest takhle opravdu vypadá. U většiny lidí je odpověď: skoro žádná.
Kdy sáhnout po měkkých zavazadlech
Pro sólo jezdce a dvojice, co jedou nalehko a spí pod stanem, bývají měkká zavazadla ta lepší volba. Jsou lehčí, levnější a stroj nerozšíří tak jako kufry s nosičem — obvykle zůstanou v obrysu řídítek, takže v koloně ani u trajektu neřešíte, kolik místa navíc si vezete. Po pádu se navíc nezkroutí do tvaru, který už nedovřete — látka se odře, ale zavazadlo dál slouží.
Nabídka má tři základní tvary: taška na nádrž na drobnosti po ruce, nepromokavý válec na zadní sedlo na spacák a stan, a sedlové tašky, které se přehodí přes sedlo jako brašny přes koně. Právě ty jsou nejuniverzálnější, protože většina z nich nepotřebuje nosný rám — nasadíte je i na starší motorku, chopper nebo malé enduro, které žádné montážní body pro kufry nemá. Nasazení zvládnete bez nástrojů: brašny přehodíte přes sedačku, upevňovací základnu stáhnete pod sedákem a popruhy dotáhnete k zadním stupačkám, případně dozadu kolem blatníku, aby se nehoupaly. Když druhý den spíte jinde, sundáte je stejně rychle a odnesete si je do stanu vcelku.
Tady se vyplatí koukat na detaily. Kvalitní sedlovky mají na vnitřní straně nehořlavou vrstvu právě kvůli výfuku a i ve vyšším tempu drží tvar, místo aby se mačkaly do kola. Přesně tak je od roku 1994 ručně šije LOJZO, malá dílna v podhůří Jeseníků — v řádu dvou tisíc korun a s tím, že co ušijí, to i opraví. Z téže dílny jde i bagáž sedmi motorkářů, kteří s ní objeli svět: Ján Drinka měl na veteránském Pionýru naložený tankvak i tašky na zadním kufru a za 53 000 kilometrů napříč 23 zeměmi si drží zápis v Guinnessově knize — žádný mladší jezdec svět na téhle legendární motorce neobjel.
Jak to na motorku naskládat
Nejlepší zavazadlo umíte pokazit špatným balením. První pravidlo je symetrie: stejná váha vlevo i vpravo, jinak stroj v zatáčkách táhne do jedné strany a vy to po hodině cítíte v zápěstích. Druhé je těžiště — těžké věci patří dolů a co nejblíž ke stroji, ne navrch na hromadu. Do tašky na nádrž si nechte to, co potřebujete za jízdy: doklady, telefon s mapou, svačinu. Všechno ostatní zmizí do brašen a otevřete je až večer.
Zkontrolujte, že žádný popruh nevede k zadnímu kolu ani k výfuku; roztavený řemen kdesi u Splitu umí zkazit celou dovolenou. A ať je zavazadlo jakkoli nepromokavé, spacák a suché oblečení sbalte ještě do vnitřních igelitových pytlů. Až v Alpách přijde ta jedna hodina lijáku — a ona přijde — poznáte večer rozdíl mezi tím, kdo si to ohlídal, a tím druhým.
