Obsah článku
Elektrikáři, kteří opravují vybavení bud na hřebenovkách, řeší jeden problém dřív než samotnou elektřinu, totiž jak se s technikou a materiálem vůbec dostat na místo. Přesně to čekalo elektrikáře i provozovatele jedné boudy na jesenické hřebenovce, když pravidelná revize v září ukázala, že hlavní rozvaděč dosloužil a jeho výměna se bezpečně zvládne jedině s odpojenou přípojkou na celý týden, ne na pár večerních hodin. Bouda přitom dál stála na trase, kterou turisté chodí i po sezóně, a zavřít na týden nepřicházelo v úvahu.
Vlhkost, která rozhodla o výměně
Hlavní rozvaděč boudy pocházel z doby, kdy se objekt naposledy rozšiřoval, a roky vlhka a kondenzace na hřebeni se podepsaly na jističích i na svorkách. Elektrikář při pravidelné revizi zjistil, že se musí přepojit i přívody k jednotlivým okruhům, ke kuchyni, k bojleru i k sušárně, ne jen samotný rozvaděč. Bezpečně se to dalo udělat jedině s odpojenou přípojkou na celý týden, ne na pár hodin večer, kdy je bouda prázdná.
Termín padl na druhou polovinu září záměrně. Hlavní letní nápor už opadl, večery bývají mlhavé a chladnou rychleji, ale víkendy na hřebenovce pořád vodí dost turistů na to, aby zavření nepřicházelo v úvahu. Provozovatel tak stál před úkolem najít na týden náhradní zdroj, který uživí kuchyni, ohřev vody i sušárnu bot v plném provozu, zatímco elektrikáři dokončovali práci na rozvodech uvnitř.
Proč o výkonu zdroje rozhodlo čerpadlo z vrtu
Vodovod se na hřeben nedostane, takže voda pro kuchyň, sprchy i mytí nádobí jde jen z vlastního vrtu, a právě čerpadlo nakonec rozhodlo o tom, jak velký zdroj si bouda musí pronajmout. Samotný součet kuchyně, bojleru a sušárny bot vychází na zdroj střední velikosti, protože všechny tři běží souběžně většinu dne, ale asynchronní motor čerpadla si při každém sepnutí na okamžik řekne o výrazně vyšší proud, než kolik pak odebírá za chodu. Kdyby se tenhle náraz potkal s plným zatížením kuchyně, bojleru i sušárny zároveň, musí ho zdroj ustát bez zakolísání, jinak hrozí výpadek přímo uprostřed provozu.
Provozovatel proto nepočítal jen běžný odběr, ale přičetl rezervu právě pro tuhle nejméně příjemnou kombinaci. Koupit vlastní stroj na jeden týden v roce nedávalo smysl, takže padla volba na půjčovnu elektrocentrál, jakou nabízí Hujeval, a na hřeben dorazil kapotovaný stroj o výkonu 60 kVA na přívěsu, tedy s dost velkou rezervou nad běžným součtem kuchyně, bojleru a sušárny, aby rozběh čerpadla nikdy nebyl na hraně.
Cesta pro přívěs po lesní cestě
Bouda nemá přímé napojení na silnici, jediný přístup vede po nezpevněné lesní cestě, kterou jinak využívá hlavně lesní správa pro svoz dřeva. Dostat sem přívěs s elektrocentrálou znamenalo nejdřív domluvit termín se správou lesa, aby se cesta nekřížila s odvozem dřevní hmoty, a počkat na sušší dny, kdy povrch unese zatížený přívěs bez rizika, že se zaboří v měkčí části cesty po dešti. Přívěs s centrálou má jen jednu nápravu, a na klikatých úsecích s ostrými zatáčkami mezi stromy to pomohlo, jednonápravové přívěsy se totiž otáčejí v menším poloměru než dvounápravové, což na úzké lesní cestě mohlo rozhodovat o tom, jestli se tam vůbec vejde.
Poslední úsek před samotnou boudou vede po mírném stoupání a končí na malé rozšířené ploše, kterou lesníci používají jako otočku pro techniku. Přesně tam přívěs zůstal zaparkovaný celý týden, kabel od něj vedl podél zdi až k dočasnému rozvaděči u vchodu, a turisté procházející kolem si stroje většinou ani nevšimli, protože kapotáž drží provoz tiše i v blízkosti jídelny.
Týden na centrále
Během týdne personál sledoval hlavně dvě věci, stav paliva v nádrži a to, aby se špičky jednotlivých spotřebičů zbytečně nepotkávaly. Dieselový agregát tohoto typu spotřebovává orientačně 0,25 až 0,3 litru nafty na vyrobenou kilowatthodinu, takže při týdenním provozu šlo o spotřebu, se kterou se muselo počítat dopředu a hlídat dotankování, než nádrž klesne příliš nízko. V praxi to znamenalo posunout sušení bot z večerní špičky vaření o hodinu později, kdy už kuchyň nejede na plný výkon.
Rozvody se podařilo dokončit v plánovaném termínu a bouda se na konci týdne vrátila na síťové napájení bez jediného dne, kdy by musela turisty odmítnout. Kdo tudy prochází dnes, po elektrocentrále na přívěsu u lesní cesty už nenajde ani stopu, zůstal jen vyměněný rozvaděč uvnitř, na který se tentokrát vlhkost hřebene hned tak nepodepíše.
