Obsah článku
Týden u moře za desítky tisíc — a začátečník z něj první dny protahá draka po mělčině. Základy kitesurfingu se přitom dají zvládnout doma, na posekaném poli kousek za městem, dávno předtím, než sbalíte kufr.
Nejtěžší část kitesurfingu se nedělá na vodě
Kite není drak z pouti. Ve slušném větru utáhne dospělého a v poryvu ho zvedne ze země. Než se dostanete k prknu, musíte ho umět udržet v okně větru, vytáhnout z vody, ustát náraz a hlavně shodit ve chvíli, kdy je to jediné rozumné řešení. Tahle část zabere většinu výuky a s vodou nemá společného nic.
Voda k tomu pak přidá tři věci naráz. Potřebujete silnější vítr než na souši, dno vám zmizí pod nohama a chyba při startu se odpouští hůř než na trávě nebo na sněhu. Když zavaříte na louce, postavíte se a za deset vteřin jedete znovu. Na vodě plavete pro prkno.
Proto se landkiting a snowkiting neberou jako náhradní varianta pro ty, co nedosáhli na moře, ale jako první krok. Landkiting potřebuje rovnou posekanou plochu a vítr — žádnou pláž, žádný neopren, žádnou sezónu. V zimě totéž obstará zasněžená pláň; pro toho, kdo umí na lyžích nebo na snowboardu, je snowkiting z celé rodiny nejsnazší.
Kde se v Česku dá kitovat
Vodní jednička v Čechách jsou Nechranice na Ohři. S plochou přes 13 km² patří mezi pět největších přehrad u nás, leží zhruba 100 kilometrů severozápadně od Prahy a okolní otevřená krajina nemá čím západní vítr brzdit. Sezóna tam vychází na jaro a podzim — duben, květen, září, říjen.
Na první hodinu na vodě jsou ale Nechranice paradoxně horší volba. Je to zásobárna vody pro elektrárny v Tušimicích, takže hladina kolísá — v suchých letech klesla i o několik metrů a z písčitých pláží zbylo kamení a mušle. A když se sejde dobrá předpověď s víkendem, je na vodě plno. Je to spot na jízdu, ne na učení.
Souš je v tomhle nenáročná. Stačí rovná plocha bez stromů, drátů a lidí — strniště po žních, nepoužívané letiště, velká louka v otevřené krajině. Místo se nevybírá podle výhledu, ale podle toho, odkud zrovna fouká, takže ho instruktor typicky určuje až podle předpovědi na daný den. V zimě se totéž přesune na sníh.
První kite, který dostanete do ruky, navíc nebývá ten velký z fotek. Na nácvik se používají menší tréninkové kity — mají mnohem slabší tah a chybu odpustí, takže se na nich naučíte okno větru a řízení dřív, než se nad vámi ocitne plocha, která s vámi opravdu hne. Kdo tuhle fázi přeskočí, obvykle na ni stejně dojde — jen o pár nepovedených startů později.
Kdy má smysl vyrazit k moři
Ve chvíli, kdy vám kite v ruce přijde samozřejmý a jde už jen o prkno. Nejbližší rozumná destinace je Rujána. Dojedete tam autem za den a kolem ostrova jsou boddeny — mělké vnitřní zálivy. U Wieku se táhne písčina podél pobřeží zhruba dva kilometry a ujdete po ní stovky metrů od břehu, aniž byste měli vodu výš než po pás. Prakticky bez vln, bez proudu — a když prkno pustíte, dojdete si pro něj pěšky.
Tarifa na jihu Španělska je pak pohlednice, kvůli které se ke kitu chodí — jenže fouká ve dvou režimech a rozdíl mezi nimi rozhoduje o celém dni. Poniente od Atlantiku je chladnější, rovnoměrný a s 12 až 25 uzly na učení dobrý. Levante od východu je silný, trhaný a míří od břehu na moře; ve dnech, kdy se opře, nemá začátečník na vodě co dělat. Kdo přijede naučený, vytáhne menší kite a jede. Kdo se teprve učí, stráví takový den na pláži.
Dvě hodiny na louce, které se vám u moře vrátí
Za jednu lekci se kiterem nestanete. Naučíte se ale to, co se u moře platí nejdráž: číst předpověď i vítr přímo na místě, poznat okno větru, spustit bezpečnostní systém a rozumět signálům, kterými se kiteři na spotu domlouvají. Do toho patří i self-rescue — jak se s kitem dostat zpátky ke břehu, když vám odejde vítr nebo vybavení a jste kus od pláže. A instruktor vám u toho řekne, jaký kite a v jaké velikosti má pro vás smysl, což je ta část, díky které nekupujete naslepo.
Cenově to vychází přehledně. Individuální kurz kitesurfingu stojí 2 500 Kč za dvouhodinovou lekci, vybavení je v ceně a instruktor má na starost nejvýš dva lidi — nečekáte, až na vás zbyde kite, což je u skupinových kurzů u moře běžná daň. Za stejných podmínek se dá začít na souši i na sněhu, podle roční doby.
U kitu si termín nevybíráte podle kalendáře, ale podle předpovědi — na louce za městem stejně jako na Rujáně. Rozdíl je jen v tom, že doma vás nevydařený víkend nestojí dovolenou.
