Obsah článku
Kdo tráví srpnový týden v hotelu pod hřebeny Krkonoš, řeší hlavně počasí na výstup a to, jestli stihne teplou večeři po sestupu z hory. Co se děje za kuchyní, prádelnou a wellness, ho většinou nezajímá, dokud nezakopne o kabel vedoucí od modré krabice na parkovišti k zadnímu vchodu. Přesně takovou situaci řešil jeden horský hotel v Krkonoších, kterému distributor měsíce dopředu ohlásil výměnu elektrické přípojky přesně na deset dní v srpnu, tedy na špičku sezóny s plnou obsazeností, aniž by o tom hosté rezervovaní na ten týden vůbec věděli.
Deset dní, které si distributor nevybral podle kalendáře hotelu
Distributor plánuje výměnu a modernizaci vedení podle vlastního harmonogramu, ne podle obsazenosti okolních hotelů. Šlo o výměnu úseku vedení, který napájí i okolní chaty a penziony v sedle, takže se termín pro jeden hotel posunout nedal, práce se dělaly pro celou lokalitu najednou. Termín v dopise vyšel přesně na deset dní v srpnu. Zrušit rezervace na týden dopředu by znamenalo vracet peníze za plně obsazený hotel v nejsilnějším měsíci roku a řešit nespokojenost stálých hostů, kteří si stejný termín hlídají rok co rok. Zavřít na deset dní kuchyň, prádelnu i wellness tedy nepřipadalo v úvahu a zbývala jediná reálná varianta: postavit na tu dobu náhradní zdroj.
Součet, který musel sedět
Než hotel stroj poptal, musel hotelový technik sepsat, co všechno má na jednom zdroji běžet zároveň, a rovnou škrtnout kombinace, které se v provozu reálně nesejdou. Na rozdíl od menšího hotelu bez vlastního prádla nešlo jen o obvyklou trojici kuchyně, výtahu a wellness, přibývala ještě prádelna. Kuchyň v plném provozu vycházela podle jeho odhadu na kolem 28 kW, počítáno s obědy i večeřemi pro celý hotel a s chlazením a mrazáky, které nesmí vypnout ani na chvíli. Prádelna s průmyslovými pračkami, sušičkami a mandlem na prostěradla a ručníky z plně obsazených pater přidávala dalších 18 kW, běžela ale hlavně v noci mimo dopolední špičku kuchyně, takže se obě zátěže nikdy nesešly na svém maximu zároveň. Wellness s bazénovými čerpadly, filtrací a ohřevem sauny a vířivky vycházel na zhruba 20 kW a výtah, který hosté s kufry používají celý den, běžně bere jen pár kilowattů, jen při rozjezdu si na okamžik řekne o výrazně víc, než kolik bere v běžné jízdě. Trvalý součet vyšel na necelých 70 kW, a protože se provozy nikdy nerozjíždějí přesně ve stejnou vteřinu, počítal technik ještě s rezervou pro chvíli, kdy se sejde špička v kuchyni s rozjezdem výtahu. Stroj o výkonu 100 kVA má reálný trvalý výkon 80 kW, takže nad odhadovaným odběrem zbývalo jen kolem 10 kW, těsná rezerva na krátký souběh špiček, ne na trvalý provoz nad 70 kW. Hotel s ní počítal a objednal právě tenhle stroj na přívěsu, naftový motor, třífázový výstup a odhlučněnou kapotu, přes půjčovnu elektrocentrál, která podobné stroje pro sezónní provozy pronajímá běžně.
Kde stroj stál a jak vedl kabel
Stroj skončil na štěrkovém parkovišti v zadní části pozemku, dost daleko od teras a oken pokojů, aby host u snídaně nerozeznal nic jiného než tiché hučení v pozadí. Kapotáž drží hlučnost kolem 65 decibelů, což odpovídá běžnému hovoru na chodbě, takže hosty na terase s výhledem na hřeben nic nerušilo. Místo muselo zůstat volně přístupné pro pravidelnou kontrolu stavu a hladiny paliva a zároveň nesmělo blokovat příjezdovou cestu, po které jako obvykle jezdily zásobovací vozy kuchyně. Kabel od stroje vedl nejkratší cestou k rozvaděči u zadního vchodu kuchyně, odkud se rozváděl dál na prádelnu, wellness a strojovnu výtahu. Přívěs zůstal na místě po celých deset dní, protože přesun stroje tam a zpátky by znamenal zbytečné riziko výpadku při přepojování.
Nafta na horské silnici
Stroj o výkonu 100 kVA má z výroby nádrž kolem 250 litrů. Při odběru blízkém 70 kW a spotřebě, která se u dieselových agregátů obvykle pohybuje mezi 0,25 a 0,3 litru nafty na vyrobenou kilowatthodinu, to znamená přes 18 litrů za hodinu. Tovární nádrž tak při nepřetržitém provozu vydrží necelých čtrnáct hodin, což by během deseti dní znamenalo cisternu na úzké horské silnici prakticky dvakrát denně. U vjezdu lemovaného zatáčkami a turistickým provozem autobusů to nebylo řešení, které by chtěl někdo opakovat ráno i večer, natož v týdnu, kdy po stejné silnici jezdí i svozy pro sousední chaty. Hotel proto k centrále nechal přistavit ještě větší přenosnou nádrž s vlastním tankovacím zařízením, jaké si podobné půjčovny nabízejí spolu se stroji, a cisterna pak přijížděla jen jednou za dva až tři dny, vždy brzy ráno před snídaní, kdy byla příjezdová cesta k hotelu ještě prázdná a silnice dolů do údolí volná. Řidič cisterny navíc dostal od hotelu dopředu domluvené okno, aby se s doplňováním netrefil do doby, kdy po stejné cestě vyráží ranní autobus s prvními turisty na hřeben.
Deset dní nakonec uteklo bez většího dramatu. Kuchyň vydala stejný počet obědů a večeří jako v běžném srpnovém týdnu, wellness fungovalo beze změny a hosté si nejvíc všímali tichého hučení za rohem a hadice vedoucí přes trávník k zadnímu vchodu. Recepce dostávala občas dotaz, co je to za modrý přívěs na parkovišti, ale s vysvětlením, že hotel jede na náhradní zdroj kvůli výměně přípojky, se spokojil skoro každý host. Než distributor dokončil práce na síti, stroj i přívěs odjely z parkoviště a hotel se vrátil na běžnou přípojku bez dalších odstávek.
